17. – 20. září 2020
Některé z nás namlsal letní puťák po Rakousku a nechtěli ukončit rok (alespoň jeho část vhodnou k putovaní), aniž by navštívili další hory. Padlo pár slov a nápadů a dohodli jsme se na přechodu půlky hřebenu Nízkých Tater - ne příliš vysoké a travnaté hory, přesto dostatečně vzdálené, osamělé a krásné, aby stály za pořádnou výpravu.
Naplánovali jsme si přechod první části hřebenu ze střediska Donovaly do sedla Čertovica. To mělo dva důvody: druhou část z Čertovici na Kráľovu hoľu jsme přecházeli se skauty v roce 2018 a na této straně hor někteří z nás ještě nebyli a navíc se mělo beztak jednat o tu hezčí polovinu hřebene.
Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno a na odpoledne jsme naplánovali zdolání prvního úseku z Donoval do útulny v Hiadelském sedle. To nám vyšlo, jen první den nás nepřivítal vytouženým zářiovým počasím. Celé odpoledne (a podle toho, co jsme slyšeli, tak i celý den) dul silný vychr a hnal přes hřebeny mlhu a mraky. Proto také bylo večer v útulně plno, ale my stejně sázeli na stany. Uvařit se nám pod přístřeškem podařilo a pak jsme s povděkem přisedli k ohni, který udržovali ostatní, kteří se sešli na nocleh. Vzhledem k větru a již ne zcela letní době byl večer, noc a hlavně ráno velice chladné, možná proto nám trvalo nezvykle dlouho se vypravit. Jak jsme ale začali stoupat na hlavní hřeben, naše údy se rozehřáli a hlavně nastoupilo to pravé počasí babího léta - teplo tak akorát, modrá obloha a zlaté slunce. Ten den jsme zdolali menší část hřebene a vychutnávali ticho (moc lidí jsme nepotkávali), počasí a krásné výhledy. Večer jsme zakotvili v útulně pod Ďurkovej, kam se opět sešlo hojně poutníků. Dobře zde vařili a byla možnost spát na chatě, ale my si zachovali čest, uvařili sami a postavili stany. Noc nebyla o nic teplejší než předešlá. Na sobotní den nás čekala poslední a nejdelší fáze pochodu, takže jsme si přivstali už na 6. hodinu raní. Vystoupali jsme znovu na hřeben a postupně ho zdolávali směrem na Chopok a Ďumbier, dva hlavní vrcholy celého pohoří.
Na Chopok vede lanovka a vzhledem k tomu, že byla sobota a pěkné počasí, bylo na něm hlava na hlavě - rychle jsme proto pojedli a šli dál, musejíc se probojovávat proti davu turistů v protisměru. Utěšovali jsme se, že vystoupáme na Ďumbier - vyšší ze dvou vrcholů, kde bude určitě málo lidí. Nebylo. Navíc nás začal tlačit čas a stále ještě velká vzdálenost do našeho cíle, pod vrcholem jsme tedy dali přednost rychlosti a spěchali na chatu M. R. Štefánika. Tam jsme opustili proud turistů a po prázdném zbytku hřebenu sestoupili do sedla Čertovica. V něm lze nalézt zázemí u domku horské služby, kde je možno si zadarmo postavit stan, uvařit a za drobný poplatek využít jejich zázemí. Ráno nás čekalo už balení a autobus do Banské Bystrice. Tam nás sice vypekl místní dopravce a zkomplikoval nám návrat, ale nakonec přes Ostravu se nám přeci jen podařilo dorazit domů.
Vypadá to, že pozdně letní počasí jsme chytili přesně za ocas. Už se ale těšíme na další rok!
Mára (Rimmer)
