29. června – 6. července 2019
Letos se náš skautský oddíl rozhodl z důvodu velkého zájmu udělat dva tábory. Starší z nás - skautky a skauti - se vydali na 14 dní na tradiční tábořiště do Vojkova. Ti mladší - světlušky a vlčata/svišti - vyrazili do Jizerských hor, kde jsme využili pohostinnost základny skautů z pražského Proseku.
Sešli jsme se v sobotu 29.7. na nádraží v Týnci nad Sázavou a vydali se na cestu. Jeli jsme do Čerčan, kde jsme přestoupili na vlak do Prahy a odtud směr Tanvald. Už ve vlaku dostali děti Večerníčkův dotazník, který pomohl Večerníčkovi s rozřazováním dětí do skupinek na hru, která nás provázela celým táborem (tzv. "celotáborovka"). Měli jsme bezvadně naplánovanou trasu, která časově vycházela, ale vlak do Tanvaldu měl zpoždění, takže jsme na autobus do Desné museli sprintovat. Autobus měl naštěstí také zpoždění, takže jsme vše krásně stihli. Od autobusové zastávky v Desné jsme došli do chaty - našeho útočiště na celý následující týden.
Další den byl ve znamení rytířských zápasů a soubojů, ve kterých se zápasilo o ruku princezny. Mezi soutěžní disciplíny patřily kohoutí zápasy, boj na kládě, souboj v kliku a závody povozů. Večer byl na počest princezny uspořádán ples, kde se každý rod princezně představil krátkým slavnostním nástupem. No a po přípitku už se jenom tančilo a hrálo. Byl to velice příjemný večer a mimo jiné jsme tím pomohli na Večerníčkovu čepici získat další pohádku - rytířskou. Před spaní se četla Vodnická pohádka, což mělo dětem napovědět téma dalšího dne.
Ráno jsme se vydali autobusem do bazénu v Jablonci nad Nisou . Ten měl ale naneštěstí odstávku, takže jsme museli realizovat plán B. Jelikož skauti se před ničím nezastaví, tak jsme se neotočili a nešli zpět na nádraží, ale užili jsme si skvělé odpoledne na přehradě. Někteří splnili i bobříka vodníka. Ještě ten večer měly možnost děti splnit dalšího speciálního bobříka - bobříka odvahy. Byla pro ně připravena stezka po svíčkách v temném lese nedaleko chaty. Myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek pro všechny.
Další den nás Večerníček zavedl do trochu mrazivější pohádky - Ledové království. Elza zmrazila celé království a jediné, co po sobě zanechala než utekla, byl dopis. Nakonec se všem dětem společně podařilo Elzu přivést zpět. Večer po docela náročné celotáborovce následovaly poněkud klidnější kluby typu Bank! , čtenářská dílna, psaní dopisů, hraní farmy a oblíbené nožíkování. Odpočinek byl důležitý, protože další den následoval slibovaný výlet.
Večerní pohádka na dobrou noc nás přenesla k Jeníčkovi a Mařence, se kterými jsme se druhý den dopoledne vydali na výlet na úžasné vodopády. Krásná příroda Jizerských hor okouzlila naprosto všechny. Po cestě byla možnost si na každém stanovišti vybrat přísadu do trdelníku. Když jsme se vrátili, bylo v plánu pečení trdelníků ze získaných přísad. Musím říct, že všechna trdla se povedla.
Děti si vybalily věci, rozbalily spacáky na velikánské postele a mohlo se jít na hru. Celým pohádkovým týdnem nás provázel Večerníček, který ze své papírové čepice poztrácel všechny pohádky. Poté, co byli všichni rozřazeni do týmů, hráli jsme hry jako buldok (kategorizován jako brutální hra), zajíc a zelí, ufobal a frisbee. Po večeři následoval náš první večerní nástup. I přesto, že na pozemku skautské základny není stožár na vyvěšení vlajky, nelišily se naše nástupy nijak proti tomu, na co jsme zvyklí z Vojkota - vlajka vlála ze zdi naší základny. Před spaním jsme dětem četli pohádku - první večer byla o Mimoních a Vektorovi.
Ráno po snídani následovalo vyrábění šátků a batikování v barvách týmu a také výroba vlajek. Pohádka, kterou dnes pomáhaly děti Večerníčkovi získat, byla o Mimoních - jak už napověděl večerní příběh. Prvně musely týmy ukrást části měsíce zlým Vektorovým pomocníkům, potom měsíce poskládat a odpoledne následovala akční běhací hra s braním kousků měsíců. Po večeři a nástupu jsme se sešli všichni u ohně. Hráli se hry jako indiáni, já som žabka a také se zpívalo, protože Jíťa a Bára hrály na kytary a Mára (Šnek) je doprovázel na foukací piano.
Další den jsme se věnovali rukodělným činnostem, aby si každý mohl z tábora přinést na památku něco trvanlivého - vyráběli jsme tedy vlastnoručně potištěné látkové tašky - každá byla 100% originál. Večer (po další úžasné večeři nejlepší kuchařky Dany!) následovala další etapa celotáborové hry. Noční hra - kohoutek a slepička.
V pátek nás pak čekala pirátská pohádka, po které jsme se museli s dětmi vydat najít ukrytý pirátský poklad. Jak už to tak u pirátů bývá, cestu ke svému zlatu si zaznačili do mapy a protože jsme skauti a orientovat se v mapách se učíme od malička, společnými silami jsme poklad vypátrali. Večer jsme si na prostranství před chatou udělali slavnostní hranici a uspořádali závěrečný slavnostní oheň, u nějž jsme si zároveň s vážností poslechli sliby našich mladších dětí a přivítali tak ve svých řadách nové světlušky a vlčata.
V sobotu už pak následovalo jen balení, smutné loučení s naší (alespoň na týden) pohostinnou základnou a pro většinu z nás návrat domů. Starší a většina vedoucích se pak přesunula na náš druhý tábor ve Vojkově, vystřídal ty, jimž povinnosti nedovolovali zůstat v tee-pee celých 14 dní a museli odjet v polovině.
Pár myšlenek závěrem, jelikož tábor v Desné byl náš první pokus uspořádat dva letní tábory a rozdělit tak náš (už velmi početný) oddíl. Je jasné, že týden v chatě to není stejné jako v tee - pee. Nám to ale nevadilo, spali jsme pod širákem, o poledním klidu jsme se povalovali v hamakách a užívali si tábor, jak jen jsme mohli. Výhodou byl i klavír, který jsme nalezli na naší základně a který uchvátil snad úplně všechny - každý, kdo uměl zahrát alespoň "kočka leze dírou", tak si na klavír zahrál. Myslím, že tábor byl naprosto skvělý, a že si ho všichni naplno užili. Tábor totiž netvoří pouze chata či louka, kde stojí stany nebo příroda, která je kolem nás, ale tvoří ho především lidé. Tábor je takový, jaký si ho uděláme. A proto to bylo super! Děti se s nadšením pustí do jakékoliv hry, soutěže i výzvy, kterou vedoucí vymyslí. A to je potom ta největší odměna pro nás. Vidět ten úsměv na tváři. Skauti se ničeho nebojí a naše děti jsou přesně takové.
Už se proto moooooooooooooc těšíme na další rok. Na další tábor.
Bára, upravil Mára (Rimmer)
