Běžky 2022

Po roční covidové pauze jsme věřili, že tentokrát už o běžky nepřijdeme.

V roce 2020 jsme to stihli těsně - v únoru ještě nebylo o epidemii v našich končinách ani vidu ani slechu. V roce 2021 zase nebylo ani řeči o tom, že bychom jako velká skupina na celý víkend vyjeli někam spolu na chatu.  Stejně to mohlo dopadnout i letos, nicméně s dobrou vírou jsme plánovali a nakonec to vyšlo.

Zvolili jsme si stejnou bílou stopu jako v roce 2019 - tedy okolí Tanvaldu, lépe řečeno Kořenov a ještě přesněji řešeno Martinské údolí  kousek od polské hranice, hned pod vlakovou zastávkou Harrachov. Jelikož jsme měli dvouletou absenci, zájem o běžkování v našem oddíle se ukázal velký. Dokonce to vypadá, že nastupuje nová silná generace běžkařů, pro něž je samozřejmě motivací také to, že spolu můžou strávit několik dnů a nocí mimo domov a dohled rodičů. Ať jsou ale důvody jakékoli, běžky si s sebou vzali všichni a v místní turistické chatě se nás ve čtvrtek večer ubytovalo celých 20 - naštěstí jsme byli z počátku skoro sami.

Na rozdíl od roku 2019, kdy jsme v Kořenově chytili úplné "azuro", letos jsme sluníčko za celé 3 dny neviděli - jen v menší nebo větší míře padal sníh a foukal vítr - což není nic, za co by se člověk měl na horské hřebeny zlobit. První den jsme pro rozproudění vyšlapali kopec nad Kořenov, tam jsme nastoupili do stopy a obkroužili okruh cca 10 km po české straně, následně jsme se rozdělili na větší a menší vytrvalce a buď pokračovali ještě v kroužení, nebo se přes chatu Jizerka vraceli domů. Kolem Jizerky vede do Martinského údolí krásná trať, která pozvolna a táhle klesá a na konci dne je za odměnu se jí doklouzat až dolů. Jelikož jsme bydleli přesně na jejím konci, doklouzali jsme se ten den krásně až pár metrů před naši chatu.

Druhý den jsme vyrazili do Polska - hned ráno jsme museli pomocí vleku zdolat přilehlou sjezdovku (směrem nahoru), což bylo (nejen) pro začínající běžkaře trochu obtížné, pak následoval boj hlubokým sněhem a závějemi a nakonec jsme nastoupili hned za polskou hranicí stopu a vyrazili směrem Jakuszyce a pak chatu Orle. Odpoledne jsme se dokázali opět napojit na krásný sjezd kolem Jizery, který byl nově upravený a krásně umrzlý, takže sobotní den jsme zakončili ještě krásnějším sjezdem až k našim dveřím.

V noci na neděli vydatně sněžilo a ani ráno chumelení nepolevilo. Jelikož jsme hned po poledni měli naplánovaný odjezd a vzhledem k tomu, že hned u chaty byl cvičný ovál, věnovali jsme nedělní dopoledne tréninku, ač možná trochu bizardnímu (závod v podlézání na běžkách, běh s jednou lyží a nezbytná koulovačka v čerstvém prašanu). Dopoledne nám tak rychle uteklo a co neviděl jsme se museli vydat na vlak do Tanvaldu, pak do Prahy a do Týnce.

za oddíl TYSAN, Mára