30. ledna – 2. února 2020
Náš oddíl začal nový rok 2020 pěkně zostra a první společnou akcí byla třídenní výprava na běžky do českých hor na přelomu ledna a února. Letos jsme se vydali do Jablonce nad Jizerou.
Kdo se zúčastnil naší loňské běžkovací výpravy (a kdo ne, může si ji připomenout třeba zde) ví, že jsme v roce 2019 měli to štěstí na nádherné počasí – spoustu sněhu, sluníčko a blankytně modrou oblohu. Letos jsme již před odjezdem věděli, že nic takového se opakovat nebude. Obleva s teplotami okolo 14°C a předpovídaný déšť neslibovali nejlepší zážitek všech dob, nicméně nepřízeň počasí nás od uskutečnění naplánované akce odradí jen velmi zřídka.
Počasí ve čtvrtek večer po příjezdu do Jablonce nám vskutku neukázalo příznivou tvář – mlha a drobný déšť nás provázely celou cestu od vlaku až do ubytovny. Srážky navíc v noci zesílily, a tak jsem celou noc poslouchal, jak vytoužený horský sníh odtéká okapem ze střechy. Ráno jsme včerejší sníh našli již jako smutnou břečku všude kolem, když jsme se ale vypravili, déšť náhle ustal a po příjezdu do cca 700 m. n. m. nad Harrachov a následném pěším stoupání zmiňovanou břečkou o dalších 100 výškových metrů na polskou hranici se podmínky zlepšily a my nastoupili do stopy. V podmračeném, větrném, ale nedeštivém počasí jsme po polské straně obkroužili asi 15 km přes chatu Orle a dorazili do Jakuszyc, kde jsme první den ukončili.
Na sobotní výlet nás posílili další 4 členové, takže jsme se Týnec ve stopě reprezentovali celkem 15 běžkaři. Pro druhý den jsme si vybrali zajímavější trasu, a to výjezd lanovkou na Lysou horu nad Rokytnici nad Jizerou. Ve 1300 metrech jsme podle očekávání narazili na silný vítr a mlhu s viditelností místy sotva pár metrů, o to zajímavější ale naše jízda byla. Postupně jsme objeli ze severní strany vrch Kotel, přejeli Labskou louku a drsným neupraveným sjezdem (který si budu dlouho pamatovat) se sesypali na Voseckou boudu. Tam nás čekala horká polévka jako posilnění před dalším sjezdem (delším, prudším ale rolbovaným) na Krakonošovu snídani. Dál jsme pokračovali po Krkonošské magistrále pod Plešivcem dolů ke korytu Mumlavy a podle ní až do Harrachova. Tím jsme ukončili sobotní cestu a měli za sebou dalších 17 km ve stopě.
V nižších polohách už se pak opět projevilo jarní počasí, které proměnilo stopu v led, mlha přešla v mrholení a po příjezdu do Jablonce přímo v déšť. To nám však nevadilo, protože v místní sokolovně jsme měli útulné ubytování, zázemí k vaření našich oblíbených jídel (pouze prádelní hrnec, který často kvůli svému počtu potřebujeme, jsme museli nahradit několika menšími) a společenskou místnost pro naše večerní hry a zábavu.
V neděli jsme kvůli stále horšímu počasí, dřívějšímu odjezdu i potřebě regenerace věnovali pěšímu výletu po okolí Jablonce (obešli jsme okruh 8 km, většinou mimo cesty, abychom prozkoušeli i naše běžné a nejen běžkovací boty).
Bohužel to vypadá, že se stále teplejšími a teplejšími zimami nám bude možností zimních radovánek ubývat a nejsem určitě sám, kdo cítí, že letošní zima (a nejen tato) není úplně taková, jaké byly v našich končinách běžné a jaké by měly být. To, že většina nejteplejších dní a let za desítky roků, je koncentrována do posledních pár let, nebude náhoda. Pro nás každý podobný podnět vede k myšlenkám, jak moc (nikoli zda, o tom nepochybujeme) k těmto změnám přispíváme a zejména, jak své chování upravit.
Fotky z naší výpravy naleznete ve fotogalerii.
Mára (Rimmer)
