Asterix a Obelix
Náš tábor se konal 3. – 17. července na louce v Podolí u Vojkova. Hráli jsme na něm celotáborovou hru s názvem Asterix a Obelix. Tábor byl na louce, která byla ohraničena z jedné strany potokem a z druhé strany lesem. Na louku se vešly tábory dva. Ten náš obývali Svišti, Berušky a Světlušky. Hned vedle byl tábor starších. Od vesnice Podolí to bylo asi 400 metrů. Dohromady jsme spali ve 14 tee-pee. V každém bylo ohniště. V době bouřek se v nich objevovaly také různě chytře rozestavěné ešusy a hrnečky, do kterých jsme chytali vodu. Teda ne, že by jí v potoce bylo zrovna málo. Noční hlídky musely hlídat i potok, aby nás nevyplavil.
Každý tábor měl svoji kuchyň s vlastnoručně postavenou pecí. Vlastně celý tábor jsme si stavěli sami. Za lávkou přes potok byly latríny (kadibudky). V naší jídelně byly stoly z prken a lavičky z klád a vedle stál hangár – domeček, do kterého se ukládalo nářadí. Asi 50 metrů za táborovou loukou bylo velké ohniště, na kterém jsme dělali slavnostní ohně. Tady jsme také složili slib Světlušek a Svišťů. Při jeho skládání jsem se styděla, ale taky jsem byla strašně šťastná, že už budu Světluška. Denní program začínal tím, že byla vzbuzená služba půl hodiny před budíčkem. Ten byl v 8:00. O 5 minut později následovala rozcvička, snídaně a po chvíli nástup. Na něm jsme zpívali skautskou hymnu a vytahovali českou vlajku. Hned po nástupu jsme dělali práce pro tábor, které byly rozděleny na skupiny podle družin. Zbytek času do oběda byl „družiňák“ – při něm jsme hráli hry a psali dopisy. Po obědě byl odpolední klid a po něm jsme se oblékli do obleků na celotáborovou hru Asterix a Obelix. Obleky byly vlastně trička, která si každý z nás vlastnoručně popsal.
Celotáborovku jsme hráli každý den až skoro do večeře. Byla super, dozvěděli jsme se, jaké to bylo žít v době Keltů. Nejvíc se mi líbilo vyrábění válečnických štítů na závěrečný boj proti Římanům. To byli naši vedoucí, které jsme slavně porazili. Po dobré večeři, která byla po hře, jsme mohli pracovat v klubech (vyřezávání, střílení z luku, relaxace v hamakách, městečko Palermo) nebo třeba jen odpočívat. Tábor jsem si moc užila a všem vedoucím za něj děkuji. Poznala jsem další prima kamarády a už se moc těším, až se zas setkáme na skautské schůzce.
Opice Andulka, za oddíl TYSAN
Robinsonův ostrov
Náš letošní tábor byl letos z organizačních důvodů rozdělen na 2 - jeden pro mladší děti a druhý pro starší část našich táborníků. Tábor starších (Mravenci, Sovy a Bulldoci) se v tématu celotáborové hry vydal až na Filipíny, na ROBINSONŮV OSTROV! Robinsoni společně soutěžili ve hrách o nejlepší kmen (tým) a zároveň v některých hrách sami za sebe o nejlepšího skautského robinsona a robinsonku. Konal se turnaj ve frisbee, hledání zlatého vejce, bitva s vodními balónky, výlet do lomu… a jakožto správní robinsoni jsme nesměli vynechat ani pečení pita chleba. V duchu vaření „robinsonských“ jídel se ostatně nesl celý tábor – vařili jsme si totiž sami. A občas se nám ta jídla opravdu povedla.
Rituálem, který zakončoval každý den, byla kmenová rada. Tu jsme ale občas museli posunout až do pozdějších večerních hodin, a to z důvodu např. tanečního večera. Myslím, že největším zážitkem tábora (hned po povodních) bylo přespání na nedaleké louce, kde zároveň proběhlo i finále hry o Robinsona. Ráno nás probudil pohádkový východ slunce a my unavení, ale šťastní opustili louku a večer po závěrečném ohni i samotný tábor. A teď už pouze vzpomínáme na všechny krásné zážitky, které by po sepsání zabraly všechny stránky Týneckých listů.
Bára B., za oddíl TYSAN
